Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nenáviděli estabilišment, aby se jím v klokotu doby později stali sami. Nenáviděli svět a chtěli ho zničit, aby si z něho nabírali po doušcích popularity a kochali se nad novinovými titulky, kterak rozebírají každý jejich krok, každé jejich konání. Nenáviděli ostatní punkové kapely, obzvláště The Clash, aby po jejich boku povstali na vrcholku punkrockové pyramidy. Nenáviděli lásku a sex, který měli v názvu, aby postupně svůj postup přehodnotili, usadili se a jednomu z nich láska dokonce vzala život. Nenáviděli co se dalo nenávidět. Jak pravil Johnny Rotten: "Nevím co chci, ale vím jak toho dosáhnout. Zničit všechno." Problém je, že začali sami u sebe. Tolik se nenáviděli.

Abychom mohli pozvolna vstoupit do punkrockového království poloviny šedesátých let, musíme zabrousit do minulosti. Snad do šedesátých let v USA, která patřila hnutí hippies, což byl zřejmě zdroj inspirace k punkové horečce. Nikoliv tak, že by si Johnny Rotten a Malcom McLaren sedli v módním salonu Sex Boutique a nachystali scénář. Oni byli jenom další významnou horečkou, nejpodstatnější rock'n'rollovou vzpourou od květinových radovánek. Nepotřebovali k tomu válku ve Vietnamu, stačila jim konzervativní Anglie, možná přesněji Londýn. Na mohutných základech nenávisti a bezradnosti vystavěli hrad, který byl celé dva roky nepřemožitelný. Tvářil se jako vzdušný zámek, pročež splasknul dříve, než by se jeden nadechnul k další holé větě. Hudební historikové tvrdí, že punk rock existoval dva roky. Obě hranice postavili Sex Pistols. Jednu svým báječným příchodem, druhou svým překotným rozpadem. Klobouk dolů před tím, kolik dacanů, zbohatlíků i primitivů stačili pozurážet. Kdyby se dávali body i za to, jistě by stáli s obrovským náskokem v čele celosvětového žebříčku.

Sociologické teze

Když budeme chtít pojmenovat kořeny vzniku Sex Pistols, musíme nutně zabrousit do společenského klimatu poloviny sedmdesátých let, abychom pojali živnou půdu. Dobový tisk budiž důkazem, že anglická společnost prožívala objektivní krizi, která se bezprostředně dotýkala tamní mládeže. V té době utrpěla spoustu porážek a zklamání, ať už kráčí o klesající počet pracovních míst, krizi hudebního průmyslu či zahořknutí z toho, kam až to nedotáhly máničky ze sedmdesátých let, které se vzbouřily proti předešlým generacím, ale nedovezly prohnilou drogovou káru dále, než k zaprděným výstřednostem a zničení seba sama. S důsledky se ti méně výbojní vyrovnávali pěknou řádku let. Kromě toho tu dlouho nebyl nový hudební impuls, nijaká vlna, která by postavila Velkou Británii na roveň tehdy velice progresivní Ameriky. Byly to totiž tyhle dvě federace, které spolu již od konce padesátých let na dálku bojovaly o rock'n'rollovou síň slávy, o momentální trůn, na kterém vždy seděl jenom ten, kdo posunul bigbít kupředu. V podstatě bylo jedno jak. Třetím důvodem mohla být určitá šikovnost několika loutkoherců, kteří měli potřebu předhodit nonkonformní mládeži sousto, po kterém by se slintaje vrhla.

Ať už ale byla pravda jakákoliv, anebo mohly všechny tři zapadat pěkně do sebe, objevit impulsy je po více než dvaceti letech obtížné. Počátky punk rocku jsou totiž opředeny legendami, z nichž jenom třicet procent stojí na pevných základech. Pomluvy, výmysly, pohádky a večerníčky, to všechno dokázali rozjetí punkeři podchytit a přenést dále, pročež je s podivem, kterak se kupříkladu liší vzpomínky zpěváka Sex Pistols Johnnyho Rottena, a manažera téže kapely, jednoho z údajně největších manipulátorů své doby, Malcoma McLarena. Ten druhý prostřednictvím dokumentu Great rock'n'roll Swindle tvrdí, že to byl on, kdo vdechnul punku život, kdo vymýšlel nápady v textech, ba dokonce leštil cestičky průserářské kapele na koncerty a k branám tisku. Johnny Rotten, který zprvu McLarena obdivoval, aby se později i kvůli němu odporoučel z kapely a postavil ji na smetiště dějin, je s odstupem času skeptický. "Kdyby nic jinýho, je Malcom McLaren pátej člen skupiny. Z čeho mám fakt legraci je, jak se říká že ovládá média. Vždyť on nic nedělá. On se jenom usadil vzadu a nechal je, ať si překrucujou ty svoje sračky. Tak se do toho dali...," řekl v červnu 1977 a tehdy už moc dobře věděl, že tenhle chlapík je tak trochu na obtíž. Trvalo mu ale další půlrok, než se z toho zjevil a vyprsknul to na ostatní.

Obchodníkovy základní kameny

Jedna legenda praví, že Johnny Rotten vplul v pětasedmdesátém do londýnského módního salonu Sex Boutique a nechal všem uvnitř spadnout čelisti pořádně dolů. Pravděpodobnější ale je, že tam tehdy Lydon chodíval pravidelně, neboť se scházel se dvěma členy kapely, Glenem Matlockem a Paulem Cookem, kteří byli u McLarena zaměstnáni.

Faktem je, že v té době se britské punkrockové podhoubí dělilo na dvě frakce, První byla sexpistolovská a měla pro celé hnutí obrovský význam. Druhá se točila kolem kapely London S.S., byla daleko početnější, ale netolik rozhodná a silná. Fungovala vlastně jenom rok, ve čtyřčlenné sestavě se objevilo tucet lidí, leč není známo, že by kdy vystoupila. Existuje jenom nahrávka ze zkušebny z ledna 1976 a svědectví o tom, že mezi jinými London S.S. prošli pozdější The Clash, Terry Chimes, Paul Simon a Mick Jones, ktečí s Joem Strummerem u kytary a mikrofonu vytvořili převrácenou podobu anarchie, realistickou levicovou punkotéku. Bryan Jones a Rat Scrabies zase položili základy gothicpunkovým The Damned.

Malcom McLaren byl ekonom a kolenovrt. Muzice sice příliš nerozuměl, ale zajímalo ho všechno, z čeho se dalo něco vytřískat. Do hudebního byznysu vstoupil ve chvíli, kdy se v pětasedmdesátém roce poznal na anglickém turné s polorozpadlými The New York Dolls a pokusil se je vytáhnout ze dna bažiny. Byl to marný chvat, trvající šest měsíců. McLaren se vrátil do Anglie vedle své kolegyně z obchodu, Vivian Westwoodové (byla to ona, která v šestasedmdesátém navrhla coby novou módní kolekci de facto punkovou uniformu), a zaměřil se na Sex Pistols. Přestože několikrát opakoval, že se mu jejich sklepní pokusy nijak nezamlouvají, padli si kolem krku a vytvořili nezaměnitelný tým. Slíbil také, že nebude mluvit do hudby. Za to očekával, že mu kapela neznabohů nebude kecat do manažerských tajuplností. Dohoda ale měla jepičí životnost, protože už na prahu šestasedmdesátého roku s prvními koncerty kafral v kapele každý do všecho.

Vzpoura je na světě

"Sledovali mě, když jsem do Sexu přišel. Mysleli, že jsem nepříčetnej šílenec. Tenkrát jsem totiž nosil celej ten arzenál sechrhajcek. Jsou to tak tři, čtyři roky. Asi po roce mi řekli, že mě chtějí do skupiny," prohlásil v sedmasedmdesátém roce Rotten a potvrdil tak domněnku, že to se založením formace zase takový euforistický fofr nebyl.

Na místě kytaristy se v prvopočátcích vystřídali jakýsi Wally, jenž kapelu založil, dále Mick Jones, který skončil u The Clash, Brian James, který pro změnu zakotvil u The Damned, novinář Nick Kent, který proslul především i u nás vydanou knihou Těžkej nářez, a teprve potom obhospodařoval šest strun Steve Jones. Při pohledu na uměleckou úroveň ostatních byl v kapele superhvězdou a zlí jazykové tvrdí, že nebýt jeho jistých tří, čtyř akordů a jakž takž odsejpajících bicích Paula Cooka, asi by Sex Pistols nikdy nic nezahráli.

Paul Cook byl pracant, v kapele jeden z těch, kteří život nezasvětili pouze boji, ale který si dokázal sem tam i něco přečíst. Vyučený elektrikář prošel před Sex Pistols pěknou řádkou rock'n'rollových bubenických stolic, a tak díky svým zkušenostem platil za toho, který zvuk kapely lepil dohromady po rytmické stránce. Zpočátku to ještě byla legrace, to mu totiž pomáhal Glen Matlock. Jenomže když byl pro rozdílnost názorů z kapely vykopnut a Rotten si vzpomněl na svého školního přítele Viciouse, bylo dílo zkázy dokonáno a vše stálo na Cookovi. V historii bigbítu totiž těžko naleznete horšího baskytaristu, než byl Vicious. A horšího zpěváka než byl Rotten.

Nikdo si z toho hlavu nedělal. Když jim kamarádi poradili, že by nebylo od věci vyměnit mollové akordy za durové, aby to byl větší nářez, udělali to. I proto mohli v listopadu 1975 poprvé vystoupat na pódium. Stalo se v londýnské výtvarné škole Sv. Martina a místní vychovatelka vypnula pro jistotu po deseti minutách elektřinu, aby se z toho nezbláznila. Školáci se prý nestačili divit, a přestože studovali ústav uměleckého zaměření, skřehotání převzatých skladeb as několika mizerných vlastních pokusů, které kapela ten večer předvedla v desetiminutové verzi, je nevzali u srdce. Stáli ale u zrodu legendy.

Do skoku

Nový rok začali Sex Pistols vystoupením na párty sochaře A. Logana. Dostali se do takového varu, že vyrušili vcelku zvláštní smetánku z erotického nicnedělání a utloukli ji několikrát opakovanou coververzí z dílny Iggyho Popa, písní No Fun. Tou později končili většinu koncertů, respektive ji zařazovali jako přídavek. Další malé koncerty nestály za řeč, to až na ten únorový s Eddie And The Hot Rods, tehdy poměrně laufovou kapelou. Neprozřetelně vzala Sex Pistols na britské turné, ale rozloučila se s nimi záhy neboť Rotten a spol. rozmlátili při svém předskokanském debutu veškeré jejich zařízení. Hysterické hvězdy turné se pak ještě mnoho týdnů rozčilovaly před hudebními novináři, aby bylo o čem psát. Tehdy už bylo každému jasné, že se opravdu něco děje a brala to v potaz i prestižní hudební periodika. Vlastně se spíše předháněla v negativních ohlasech typu "hnusné", "odporné", případně "doufejme, že už o nich nikdy neuslyšíme". V květnu šestasedmdesátého roku v rámci své tiskové kampaně zmlátili během koncertu fanouška, aby v půli měsíce nahráli tři první skladby, které na kazetách putovaly celou Velkou Británií a dnes jejich tehdejší podoba platí na burzách zlatem.

Malcom McLaren už v té době obíhal gramofonové společnosti a nahrávky nabízel alespoň poslechnutí. Byl to nezanedbatelný diplomat, ale pokaždé vždy strašlivě litoval toho, když s některými z bossů vyrazil na večeři a on si ji nechal zaplatit. Židovská krev v něm nikdy nezastydla, ovšem byla to ona, která mu dala křídla k manažerským letům. Byl u toho, když se 20.-21. září konal v klubu 100 v Londýně první punkový festival v historii. Sex Pistols na něm nesměli chybět a Sid Vicious byl na druhý den obviněn policií, že vypíchnul oko jedné přítomné dívce, neboť během koncertů své kapely vrhal pivní láhve do davu. Pro upřesnění dodejme, že tehdy bubnoval v Siouxsie And The Banshees.

10. říjně se McLarenovo hárání zúročilo v podpis smlouvy se společností EMI. O několik hodin později nahráli Sex Pistols studiovou verzi Anarchy In The U.K., která vyšla v půli listopadu. Pro upřesnění dodejme, že to nebyla první punková singlovka. O několik týdnů dříve si tento trumf připsali The Damned, kteří vyrazili se skladbou New Rose. I tohle byl důvod, proč se později Rotten o The Damned otíral.

Vyhazov Matlockovi Konec roku 1976 nebyl pro Sex Pistols nikterak radostný. Nejenom, že se počaly objevovat excesy v jaké takés životosprávě, která kapele dovolovala vylézt na pódium (což nesl nelibě především McLaren), byl tu i nemalý tlak veřejnosti. Tisk doslova zuřil nad tím, co se při koncertech Sex Pistols dělo. Tančil se prý zvláštní tanec plný agrese (pogo), muzikanti plivali na diváky a ti jim to opláceli, a což teprve oblečení všech zainteresovaných.Chodící svrab a neštovice, pročež není divu, že se v nejvyšším patře gramospolečnosti EMI začalo zcela nahlas přemýšlet o tom, jestli smlouva se Sex Pistols nebyla šlápotou do trusu a nebylo-li by pro takový gigant lepší, kdyby se jí zřeknul. Do toho kvarteto zrušilo zpravodajství Today, kde v prosinci na poslední chvíli zaskočilo za Queen a téměř dvě minuty bombardovalo moderátora vodopádem nemravností a ohavností. Když se pak začaly rušit koncerty kapely a společná vystoupení s jinými jenom proto, že se jméno Sex Pistols dostalo na index, bylo po ptákách. 6. ledna se EMI zřekla náklonnosti ke kapele a stáhla z prodeje singl Anarchy In The U.K. I přesto se stal třetím nejlepším singlem šestasedmdesátého roku, alespoň podle čtenářů New Musical Expresu. Sex Pistols pak v březnu vyhodili s definitivní platností Glena Matlocka od baskytary a s definitivní platností jej nahradili Sidem Viciousem.

Johnny Rotten vzpomíná: "Glen do toho moc nezapadal, už od samotnýho začátku. Paul a Steve jsou velký kliďasové, který se nemyslej nic, prostě jedou. Ale když se jim něco nelíbí, nechaj toho. Glen si hrabal jen na svůj píseček, a to dost tvrdě. Vždycky chtěl bejt v balíku. Navíc ho měl Malcom dost rád. Taky to byla třídní záležitost, to nabeton. Jeho matka mi furt volala, že jí toho hodnýho chlapečka kazím. Mastňáci, že by se jeden posral. Ať jsme dělali, co jsme dělali, pořád měl hubu plnou keců. Nemohl se projít po ulici, protože by prej pohoršil sousedy. To moje máma se o sousedy hovno starala. Glen mě neměl rád kvůli písničkám, co jsem napsal, a kvůli tomu, co jsem cejtil. Jeho představa o kapele byla taková, že bysme všichni měli bejt příjemný popíkáři s nevinejma písničkama. Já ale chtěl dělat něco jinýho, něco, co jsem fakt prožíval."

Kultovní album

V březnu 1977 podepsali Sex Pistols smlouvu s A&M records přímo na terase před Buckinghamským palácem, o týden později (19.3.) byla tatáž smlouva ze strany gramofirmy vypovězena. Mýtu praví, že příčinou byla rvačka Sida Viciouse s televizními pracovníky a vymlácení kanceláře gramospolečnosti muzikanty Sex Pistols. McLaren naopak hovoří cosi o spiknutí ostatních umělců z této stáje. Faktem ovšem bylo, že singl God Save The Queen byl stažen z prodeje a rozmaděrován na kousky.

V květnu se ještě museli postavit čelem obvinění, že jsou silnější než politická strana a že není vůbec dobré, když takovou organizaci vedou lidé závislí na drogách. Kapela tahle obvinění roztavovala do ruda, po vzoru McLarena si na veřejnosti zachovala klidnou hlavu a s ironií sobě vlastní (v případě Viciouse s inteligencí sobě vlastní) trpělivě či naopak odpovídala na všechny podobně laděné dotazy.

14. května podepsali smlouvu s Virgin Records a God Save The Queen byla na světě. Přes totální zákaz, který, kdyby to jenom trochu šlo, by platil i při soukromém přehrávání písně na kazeťáků, se vyšplhala do národní Top 10. Byla to rovněž tato skladba, která byla mottem koncertu na parníku Queen Elizabeth 15. června, kdy královský pár oslavoval výročí svatby a Anglie měla pré. Pluli po Temži, hráli koncert a všemu učinila přítrž říční policie, jež zatkla jedenáct lidí. Sláva Sex Pistols v těch dnech kulminovala. O tři dny později byl napaden Johnny Rotten protipunkovým gangem žiletkami a odnesl si několik nehezky vyhlížejících poranění.Vezmeme-li v potaz, že se něco podobného stalo pár dnů předtím jiné punkrockové partičce, The Damned, mělo to nejspíš co dělat s vlnou, která byla reakcí na náhlý nástup punkové horečky a její přesné podchycení mládeže. Ta už dávno zapomněla, že se Rotten ve svých telecích letech hlásil ke skinheadskému pokřikování. Napadáni byli i další členové kapely, jenom Malcom McLaren měl stále štěstí.

8. července vyšel singl Pretty Vacant a prodával se naprosto veřejně, dokonce i v obchodních domech. Prodral se až na sedmé místo a skladba se hrála i televizním pořadu Top Of The Pops. Účast v něm komentoval Rotten úšklebkem: "Top Of The Pops? Proč ne mohla by to bejt prdel."

30. června odjeli na krátké turné do Skandinávie, a když se vrátili, popojížděli inkognito po anglických hospodách, neboť vlna zákazů se šířila jako AIDS. 15 října vydali poslední singl s Johnnym Rottenem, skladbu Holidays In The Sun, ovšem vrcholné číslo mělo teprve přijít.

V listopadu se na gramofonových trzích objevila prvotina a de facto jediný oficiální titul Sex Pistols, album Never Mind The Bollocks. Počin, který posvětil punk, dal mu šťávu a razítko pečeti, kterou nelze zničit. Přestože se v té době celá Anglie bouřila proti názvu, proti obsahu skladeb a především proti písni Bodies, bylo evidentní, že tahle deska byla zlatým hřebem punku. Jak se v průběhu následujících měsíců ukázalo, byla také tím největším, čeho byli Sex Pistols a jejich nohsledi schopni dosáhnout.

Soumrak

V prosinci byla image Johnnyho Rottena vyhlášena jako nejzajímavější za celý britský rok 1977. To byl první krok k tomu, aby se on a posléze ostatní stali estabilišmentem, jak jsem napověděl již v první větě. Před vánočními svátky uspořádali malinkaté tajné turné po ostrovech a chystali se k několika koncertům do Států.

Poslední ze sedmi naplánovaných se konal v San Francisku 14. ledna 1978. Byl zvěčněn na videokazetě Live In Winterland a během něho Rotten prohlásil, že ho to už nebaví a končí. Nikdo tenkrát netušil, jak smrtelně vážně to myslí. Poté si sbalil fidlátka a Malcom McLaren, manipulátor tělem i duší, na něho byl krátký, Koneckonců, i on mohl být důvodem Rottenovy bouře.

"Nejsmutnější pro mě bylo, jak se k tomu stavěli Steve a Paul. Nevadilo jim, co Malcom dělá. Jsou tak natvrdlí, že je nemůže nic rozházet. Je strašný, že mi trvalo tak dlouho, než jsem pochopil, že oni dva nikdy nevěřili tomu, co dělám. Nechápali to. Dokonce ani neznali slova k písničkám. Z toho je mi na blití," prohlásil rezolutně, když už bylo po všem.

Namísto domluvených koncertů ve Skandinávii odjeli zbylí tři Sex Pistols do Rio de Janeira a pak s nimi jakýsi Ronnie Biggs nazpíval singl No One Is Innocent. Další kroky byly naprosto neimpozantní a sebevraždou Viciouse ustal celý ten frmol. Jenomže jak už bylo řečeno, on ustal vlastně už na konci roku 1977.

Poté co se kapela rozešla, vycházely - především zásluhou kolenovrta McLarena - další a další kompilace s jejími skladbami. Nutno ovšem znovu podotknout, že Sex Pistols za svou éru vydali pouze jednu oficiální desku, aby diskografii posílili o její rozšíření v roce 1996, kdy se v podivné parádě na scénu vrátili. Že to byl těžkopádný pochod padlých andělů, jste měli většinou možnost posoudit sami.

________________________________________________________________
www.pistolky.wz.cz

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář