Atlanta, čtvrtek, 5. ledna 1978, Great Southeast Music Hall

Sex Pistols na svém prvním americkém vystoupení hráli asi před 500 lidmi. Mezi návštěvníky byli fanoušci, novináři, obyčejní diváci a strážci pořádku. Budoucí kytarista R.E.M. Peter Buck se vetřel na koncert, ale byl vyhozen hned po několika písničkách. Mnoho návštěvníků slyšelo příběhy o britském punk-rocku, ale nevěděli konkrétně nic o Sex Pistols. Objevovali se pověsti o tom, že kapela zabíjí na pódiu křečky a další vymyšlené příběhy. Hodně lidí očekávalo že se na pódium vyřítí banda pankáčů z ulice s divnými účesi. Jenom Sid splnil většinu očekávání i když se ten večer choval relativně "slušně". "Podívejte se co za uhlazené, poctivé mladé agličany dnes zahazujete" řekl Johnny o sobě a skupině. "Teď nás můžete přestat uctívat. Jsme hnusní a my to víme." "Vzhled Johnnyho Rottena byl démonický, jeho pohled byl výsměšný a jeho ramena se zlověstně hrbatila." napsal Tony Schwartz v Newsweeku. "Sid Vicious, pobledlý a hubený, vypadal katastrofičtěji než katastrofa, burcoval sám sebe aby vůbec vystrčil nos na pódium. Kytarista Steve Jones a bubeník Paul Cook vypadali dost slušně na to, aby mohli hrát ve skupině z 50-tých let, která předskakovala." "Vy zasraná bando loutek!" řekl Johnny polomrtvému publiku. "Nikdy sem neviděl publikum jako vy, zkurvení lemplové." Přesto všechno první vystoupení zklamalo. Stevova kytara neladila a skupina moc nedržela pohromadě. Publikum zůstalo taky celkem pod kontrolou, nestalo se nic co by se dalo srovnávat s dalším průběhem turné.

Memphis, pátek 6. ledna 1978, Taliesyn Ballroom

Na memphiský koncert bylo prodáno víc jak 900 vstupenek. Naneštěstí kapacita sálu byla jen 725 lidí. Před vystoupením se strhla menší výtržnost, když se fanoušci nemohli Sex Pistols dočkat. Sid se vydal na honbu za drogama chvilku před tím než měla kapela vystupovat. Vystoupení se o několik hodin zpozdilo. Když konečně vystoupili asi v 11 večer, odevzdali jen průměrný výkon s minimem násilí a nadávek. "Slyšel sem že všichni tam dole posloucháte Dolly Parton." řekl Johnny Rotten. "Pořád ještě slavíte Elvisovy nazoreniny ?" V průběhu představení lidi z publika začali házet na pódium různé předměty. Johnny odpověděl: "Nejsem tu pro vaše pobavení, vy jste tu pro moje. Tak se chovejte podle toho a neházejte po mě. Nemám to rád." Dave Schulps napsal ohnivou reportáž do Soundu. "Sex Pistols předvedli to nejlepší rock´n´rollové představení jaké sem kdy viděl. Většina diváků asi souhlasila, divoce reagovali na každý pohyb skupiny. Johnny Rotten zběsile hleděl do publika před ním a tančil křečovitě připomínaje šimpanze houpajícího se na klacku. Sid Vicious pořád plival po pódiu a občas vyskakoval jako hadrová panenka v šoku. Pár záškubů hlavou a pokojně zmizeli. Nebylo tam žádné násilí. Jednotlivci nebyli zraněni ani uraženi." Na konci představení vtrhla do sálu speciální policejní jednotka, aby zatkla potenciální pachatele násilí. Opět, vystoupení relativně pod kontrolou - srovnáváno s budoucími.

San Antonio, neděle 8. ledna 1978, Randy´s Rodeo

V nedělní večer byl sál plný 2200 rvačky chtivých texasanů aby se podívali na to o čem ta věc zvaná Punk vlastně je. Johnny přišel v triku, které zobrazovalo dva homosexuální kovboje a Sid pozdravil publikum několika nemilýma poznámkama. Publikum nic neoddělovalo od pódia - takže tam vklidu mohli strkat ruce. Věcí k házení bylo hodně: popcorn, kelímky od piva, plechovky, hot-dogy, zmrzlina, flašky a koláče. Steve a Paul se co nejvíc snažili udržet představení na uzdě, protože Sid a Johnny využívaly každé příležitosti k urážení a dráždění publika. Věta vyrytá do Sidovy hrudi shrnovala jeho nepříjemnou situaci: "I wanna Fix" (chci si šlehnout). Johnny plival do publika a Steve používal svou kytaru jako zbraň proti otravujícím divákům. Publikum bojovalo mezi sebou ale jeden štváč se rozhodl jít po kapele. Začal ječet na Johnnyho, ale on ho ignoroval. Štváč se rozhodl sejmout nejjednodušší cíl - Sida. Když trefil sida do obličeje plechovkou od piva, lidi se mu začali posmívat. Sid sundal basovku a snažil se ho sejmout. Bohužel trefil nevinného maníka co stál vedle. Zhasla světla a vystoupení se o několik minut zdrželo. Po odvedení štváče ze sálu řekl: "Nemám rád to co jsou. Je to jen několik krys s kytarama." Později při představení byl Sid trefen dost na to, aby mu začala téct krev z nosu. Příští den bylo v novinách tohle: "Sex Pistols vyhráli San Antonyjskou přestřelku."

Baton Rouge, pondělí, 9. ledna 1978, Kingfish Club

Do té doby než se Sex Pistols dostali do Baton Rouge cítili se jako ve vyjeté koleji. Jak mohli překonat San Antonyjskou přestřelku? Dnes večer se jim nikam nechtělo. Publikum dnes večer bylo složeno většinou z vysokoškoláků. Ačkoli opět probíhalo slovní válčení mezi diváky a kapelou, představení v Kingfish Clubu bylo o mnoho méně útočné než představení z včerejšího večera. Jen v průběhu skladby New York si jedna z faninek něco začínala se Sidem. Většina se zdála být zaujata jejich muzikou a EMI dokonce inspirovalo publikum ke zpěvu. I přes tohle ochromovala kapelu apatie. Steve se zdál být znuděný, uváděl písničky bez trochy nadšení. Kromě jídla a bordelu házelo publikum i peníze. Když několikrát trefili Johnnyho řekl: "Když chcete házet prachy, házejte dolarové šeky." V průběhu přídavku nasbírali Johnny a Sid něco přes 15 dolarů. Po koncertě vyjádřil Steve svou frustraci tím, že odmítl cestovat spolu s kapelou společným autobusem.

Dallas, úterý 10. ledna 1978, Longhorn Ballroom

V tomto bodě turné, Sid Vicious, nejméně talentovaný člen kapely, byl na pódiu centrem veškeré pozornosti. Ostatní členové kapely začínaly mít plné zuby jeho narcistického postoje. Před představením dal Steve Sidovi skoro ránu, kvůli tomu, že se všechno soustředí kolem něho a ne muziky. Sid toho vypil před dnešním představení trochu víc. Johnny Rotten poznamenal: "Podívej se na to, živý cirkus." Když byly už zas v Texasu, Johnny a Sid uznali za vhodné posmívat se "kovbojům" v publiku. Asi půlka z 1800 diváků byli "normální" fanoušci, druhá půlka byli venkovští "fanoušci", kteří chtěli bránit své území před britskými pankáči. Taky tam bylo asi 100 fízlů. Dnešní představení bylo víc cirkusem než punk-rockovým koncertem. Johnny měl na sobě skoro celé představení hnusné růžové triko a černé rukavice. Steve byl celý v černém včetně bot s ostruhama. S "I wanna Fix" na hrudi hrál Sid dost nuzně a vypadal, že ho víc baví urážet publikum než ho bavit. Celé představení bylo o efektu, muzika byla na druhé koleji. Uprostřed představení se Sid stal hlavním terčem jednoho zuřivého fanouška, nečím dostal a zas mu začala téct krev z nosu. Místo toho aby se to snažil zastavit, nechal si krev téct po celém obličeji a těle. Taky plival krev do diváků. Ani tohle mu nestačilo, vzal rozbitou flašku a vehementně se začal řezat do prsou. Iggy by byl pyšný. Pak si ještě odmotal hnisem nasáklý obvaz z paže a hodil ho do lidí. Ostatní členové kapely pokračovali normálně v představení. Na Sidově kytaře zbývala jediná struna, ale mu to nevadilo: věděl že je hvězda. Dostávalo se mu hodně pozornosti a kradl Johnnyho slávu. Druhý den ráno psali Dallaské noviny: "Většina lidí se včera šlo podívat na lidi, kteří se přišli podívat na Sex Pistols."

Tulsa, čtvrtek 12. ledna 1978, Cain´s Ballroom

Než se dostali do Oklahomi byla skupina rozdělena do dvou táborů: Steve a Paul, kteří přispívali kapele jen po hudební stránce; a Johnny a Sid štváči kapeli. Na začátku turné jak Johnny tak i Sid chtěli urazit ameriku za každou cenu. Ale čím víc si Sid liboval ve světle reflektorů, tím víc se Johnny odcizoval od kapely. Každý očekával, že Johnny urazí každého američana, který se před ním objeví, ale svým opravdovým punkovým postojem zklamal očekávání diváků. Po lognhornském fiasku vzdal to, že chce šokovat ameriku. Představení v Tulse se snažilo hlídat 30 protestantů včetně jedno baptistické pastora, který řekl: "V každém z nás je Johnny Rotten a toho není nutné osvobodit, ale ukřižovat." Dnes se nekonali žádné velké rvačky a 600 lidí v publiku bylo celkem nadšených. Jako obvykle házeli na skupinu nějaké věci. Mezi diváky a kapelou se opět konala menší slovní přestřelka, Paul a Steve tvořili hudební páteř kapely. Steva očividně neštvalo nic co se týkalo jeho pověsti rockové hvězdy, při představení měl na sobě těžký kabát (bojoval s nachlazením). Sid se zas snažil trefit pár lidí z publika kytarou, ale byl zastaven personálem podniku. Po představení kapela cestovala do Kalifornie, kde se konalo jejich poslední společné představení.

San Francisco, sobota 14. ledna 1978, Winterland Ballroom

Sex Pistols hráli před něco přes 5000 lidma ve Winterland Ballroomu, víc než všechny předchozí návštvěvy dohromady. Publikum bylo složeno většinou z hipíků, jen párset pankáčů stálo vepředu, někteří házeli na pódium injekční stříkačky. Publikum bylo opět nadšené, ale kapela byla unavená ze hry a bylo jim špatně jeden z druhého. Sotva rozpoznávali přítomnost ostatních na pódiu. Greil Marcus řekl následující den o představení v Rolling Stounu: "Muzika byla něco: mohli jste si šáhnout na každý zubatý tón. Byl to Steve Jones a Paul Cook, kteří dělali hluk a dohromady byli jako jediná, ta nejlepší, dvoučlenná kapela. Zaplavujíc dav plivanci a pivem vypadal Sid Vicious jako britský Charlie Starkweather. Co mě nejvíc překvapilo na Johnnym byla jeho inteligence: inteligence, kterou jste mohli vidět jasně v jeho očích." All-Music Guide nazývá toto představení jako "Neladící záchvěv bez rychlosti" a tyto dvě shrnutí toto představení zachycují skoro přesně. Sex Pistols nevymysleli Punk-rock, ale dnes večer ho skoro zabili. Sid, úplně zničený, byl jako na jiné planetě. Začal představení několika úryvky od Ramones, vypadalo to, že to bylo asi to nejlepší co mohl dnes večer hudebně nabídnout. Nedovedl zahrát jedinou písničku dobře a několikrát jeho pokusy hrát skoro zabili Steva s Paulem. Stevova kytara se několikrát za večer pokazila a celkový zvuk byl velmi špatný. Uprostřed "Belsen was a gas" vydal Johnny hororový výkřik jakoby se dozvěděl, že jeho matka je královna. "Chcete si provětrat uši ještě víc?" ptal se Johnny publika. "Řekněte nám jaké to je, být nasraní." Po proplahočení se skrz úvod k "Bodies" hráli Steve a Paul jako kdyby na tom závisel jejich život, nechali Sida nesmyslně řezat do svých basových strun. Při sólu se Stevova kytara opět pokazila - nechal Paula pustit se do svých bicích a Johnnyho aby poznamenal: "I´m not an animal - I´m an abortion ... Co vám to udělá?" Kapela se prokousala skrz "Anarchy in the U.S.A." bez ducha: kapela se rozpadala přímo před zraky publika. Při poslední písničce "No Fun" Johnnyho hlas vzdal. Na jejím konci si místo zpěvu sedl na pódium, čuměl do lidí a šeptal: "No fun, this is no fun, no fun, it is no fun at all, no fun." (Beze srandy, tohle není sranda, beze srandy, tohle vůbec není sranda...) Když písnička skončila zeptal se Johnny publika: "Nezdá se vám, že jste byli podvedeni?", řekl dobrou noc a odešel z pódia. Bylo po Sex Pistols a byl to začátek konce Punk-rocku (nebo ne?)

Kapela se rozpadla pár dní po Winterlandském představení. Johnny založil kapelu "Public Image Limited". Steve a Paul hráli dál spolu. Sid pokračoval svou cestou sebedestrukce. 2. února 1979 zemřel na předávkování heroinem. Čelil obvinění z vraždy své "přítelkyně" Nancy Spungen. Bylo mu 21...